Snad je ještě v Obřanech. Jednou tatínek při nějaké příležitosti od Jirky Jaroše dostal nádobu v podobě tlusté knihy, která nesla na hřbetě nápis AQUA VITAE, což jsem si hbitě přeložil jako živá voda a tím to pro mne haslo. Byla, nebo je celá glazovaná. Nikdy v ní nic nebylo. Tedy žádný nápoj…Jen stála v knihovně, kam asi patřila. Tatínkův kolega ji asi vzal z domova v Bílovicích. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem v Poldarkovi četl o Akvavitu…tak jsem se rozhodl podívat tomu trochu na zoubek…
Aqua vitae /ˌækwə ˈviːteɪ/ (latinsky „voda života“) nebo aqua vita je archaický název pro koncentrovaný vodný roztok etanolu. Tyto termíny by mohly být také aplikovány na slabý etanol bez rektifikace.[1] Použití bylo rozšířené během středověku a renesance, ačkoli jeho původ je pravděpodobně mnohem dříve. Tento latinský výraz se objevuje v široké škále dialektických forem ve všech zemích a lidech dobytých starověkým Římem. Termín je obecný název pro všechny druhy destilátů, a nakonec se začal vztahovat konkrétně na destiláty alkoholických nápojů (likéry).
Aqua vitae se typicky připravovalo destilací vína a v anglických textech se mu také říkalo horlivý duch, lihovina vína nebo lihoviny vína, což je název, který by se dal použít pro brandy, která byla opakovaně destilována.
Tento termín použil alchymista Jan z Rupescissa ve 14. století, který věřil tehdy nově objevené látce etanolu jako nehynoucí a životodárnou „pátou esenci“ neboli kvintesenci, a který rozsáhle studoval její lékařské vlastnosti.
Aqua vitae byl často etymologickým zdrojem termínů aplikovaných na důležité lokálně vyráběné destiláty. Příklady zahrnují whisky (z galského uisce beatha), eau de vie ve Francii, acquavite v Itálii a akvavit ve Skandinávii, okowita v Polsku, оковита (okovyta) na Ukrajině, акавіта (akavita) v Bělorusku a яковита (yakovita) jihoruské dialekty.
