Historie Elblągu začala v roce 1237. Potvrzují to písemné i archeologické prameny. Podle Kroniky Pruska letos přijeli rytíři Řádu německých rytířů a postavili na místě muzejního nádvoří dřevěnou tvrz. Předcházela vybudování pevnější stavby, kterou byl zděný hrad. Proces založení města nezačal o mnoho později. Potvrdil to i archeologický výzkum provedený v roce 2019 ve čtvrti mezi ulicemi Bednarska a Studzienna.
Nejstarší datum, získané z dendrochronologického vzorku zde objevených dřevěných konstrukcí, ukazuje na rok 1239/1240. Město bylo postaveno na panenské půdě, což znamená, že mu nepředcházela žádná jiná premisa. Dříve nebyla výstavba jakékoli osady na tomto místě možná kvůli rozsahu vod Vislanské laguny. Geomorfologický průzkum ukázal, že již v raném středověku byl nynější areál muzea pod vodou.
Město nerostlo jako houby po dešti, nezhmotňovalo se najednou úplně zformované. Jako všechny města podléhalo městotvorným procesům, i když v případě Elblągu byl tento proces pečlivě naplánován. Byla vytyčena hlavní tepna – ulice Starý Rynek – rovnoběžná s řekou. Zbývající ulice z něj vycházely jakoby v oboustranném hřebeni (takovému uličnímu uspořádání se říká hřebenové). Mezi ulicemi byly vyznačeny stanoviště. Jejich hranice byly označeny jednoduchými ploty z kolíků proložených větvemi. Při výzkumu v roce 2019 byly odhaleny nejstarší stopy takového dělení. Jednalo se o fragment plotu oddělujícího pozemky mezi ulicemi Bednarska a Studzienna 18-19. V tomto místě pozemek z ul. Bednářská byly hlubší než ty na ul. Studzienna ulice. Jejich dispozice se od první poloviny 13. století příliš nezměnila. Hraniční plot objeven v severní části pozemku ul. Bednářská 21.
Zpočátku byla výstavba domů rozptýlená, mnoho parcel zůstalo nezastavěných. Další budovy se objevily s přílivem nových osadníků. Dispozice budov na pozemcích se lišila od pozdějších zděných staveb. Obytné a hospodářské budovy vznikaly hluboko uvnitř pozemků, případně v jejich střední části. Domy prvních obyvatel města se vyvíjely. Změnily se stavební techniky, stavební materiály a velikost a umístění budov. Díky těmto změnám se stopy těch nejstarších zachovaly velmi špatně. V několika případech se podařilo zachytit obrysy budov, což umožnilo odhadnout jejich velikost na cca 20-25 m². O způsobu postavení hradeb můžeme jen spekulovat. Kromě drobných fragmentů plání s otisky slámy se nedochovaly žádné hmotné stopy. S největší pravděpodobností byly vyrobeny technikou pletení, podobnou té v raném středověku. Byly vyrobeny z dřevěných kolíčků s propletenými větvemi a celý povrch byl pokryt hlínou. Podlahy byly dřevěné s prkny položenými na trámech. Jejich úlomky občas najdeme při vykopávkách. Na ploše zkoumané v roce 2019 se bohužel dochovaly pouze kulturní vrstvy z tohoto období bez zbytků dřevěných konstrukcí.
Od 40. let 13. století se ve vznikajícím městském prostoru objevovaly nové typy staveb. Byly to roubené domy. Tato varianta byla vyvinuta v západní Evropě. Způsob výstavby poskytoval lepší izolaci od země a umožňoval stavbu větších a vyšších budov. Rychle si získal oblibu a jeho plná podoba se vyvinula v Německu již v polovině 12. století. O století později byly budovy s takovou konstrukcí postaveny u Baltského moře.
V Elblągu vysoká hladina podzemní vody znamenala, že stavba domu ze skeletové konstrukci vyžadovala náležitou přípravu pozemku. Na začátku se srovnala zemina a vytvořil se na ní jakýsi rošt – fošny. Byla to asi 60-80 cm silná vrstva složená z úlomků dřeva, spleti údů a větví pokrytých směsí zeminy, dřevěných hoblin a slámy. Jeho úkolem bylo izolovat proti vlhkosti. Podle archeologických výzkumů se na stavbu domů používalo pouze dubové dřevo.
Základ byl vyroben z obrovských kmenů vyřezaných z jednoho kmene (jeden ze vzorků byl z dubu starého asi 300 let). Jejich délka byla od 70 do 120 cm a jejich průměr nepřesahoval metr. Nejčastěji byly umístěny pod rohy nebo delší strany budov. V rozích, na dlouhých stranách a u vchodu byly do vhodně vyříznutých otvorů vloženy kůly. Mezi sloupky pak byly postaveny stěny z prken pokrytých směsí hlíny a slámy. Ve čtrnáctém a patnáctém století byly tyto prostory vyplněny cihlami, čímž vznikl tzv hrázděná zeď. Nejzachovalejšími archeologickými prvky jsou podlahy z dubových, olšových nebo jasanových prken. Dřevo jehličnanů se k tomuto účelu používalo jen zřídka. Smrkové nebo borové desky jsou zřídkakdy odkryté, jako by byly použity k výměně poškozených podlahových prvků. Konkávy jsou vzácné. V některých odkrytých konstrukcích byly stopy po ohništích vyzděných cihlami nebo kameny.
Nejmenší z odkrytých budov měla velikost 28-31 m², největší kolem 50-52 m². V některých budovách jsou patrné stopy vnitřního členění. Nejčastěji se jednalo o dvě místnosti s podobnou rozlohou. Během výzkumu v Bednarska a Studzienna byly objeveny zbytky sedmi obytných budov. Na parcelách 18-19 byly odkryty fragmenty dvou domů, jejichž obrysy vymezovaly dubové základy. Na adrese Bednarska 19 se zachoval dokonce fragment zdi.
Další stavby byly odhaleny na Studzienna 13. Ze starší stavby z poloviny 13. století se dochovala podlaha a trámy severní, západní a jižní zdi. Mladší dům byl postaven částečně na jeho základech. Bohužel se dochovaly pouze dubové základy. Z jejich dispozičního řešení vyplývá, že objekt se skládal ze dvou nezávislých částí nebo byl během užívání rozšířen. Byl postaven v druhé polovině 13. nebo na počátku 14. století.
V centrální části pozemku na adrese Bednarska 20 byly objeveny dvě úrovně budov, zachované pouze v podobě základů uspořádaných podél osy východ-západ. Ve východní části Bednarska 21 se dochovaly zbytky domu ze 13. století. Jeho obrys byl ohraničen krátkými trámy, uloženými na dubových kládách. V tomto interiéru se dochovala prkenná podlaha.
Na adrese Bednarska 21, severně od obytných objektů, byly objeveny zbytky stavby s podlahou z listnatého dřeva s vrstvou slámy. Místnost měla cca 4,5 m2, byla spíše určena pro zvířata: krávy nebo koně. V západní části pozemku byly také odkryty stopy stavby ze 13. století. Dochoval se velmi špatně, což svědčí o jeho nestálé podobě a hospodářském osudu. Do 2. poloviny 13. století jsou datovány i mezipilířové stavby, jejichž pozůstatky se často objevují na Starém Městě. Stěny těchto místností byly vyrobeny z vodorovně uspořádaných desek a rohy byly vyztuženy dřevěnými kůly. Jejich plochy nepřesahující 10-15 m² mohou naznačovat, že vykonávaly ekonomické funkce.
Přístupové ulice jsou relikty prvního uspořádání města. Byly umístěny v zadních částech pozemků a také vedeny hlouběji do pozemku. Obvykle se stavěly z kulatých kmenů, tedy kmenů stromů nepříliš silných, s kůrou. K tomuto účelu se nejčastěji používalo dřevo olše, někdy i smrk. Fragmenty takových staveb byly odhaleny při nedávných vykopávkách, vč. dvě úrovně takových ulic na Bednarska a Studzienna 18-19, ulice vedoucí hluboko do Bednarska 20 a fragment takové konstrukce z prken na Studzienna 11.
V 70. letech 18. století se v prostoru města objevují první zděné měšťanské domy. Fungovaly souběžně s dřevostavbami. Po velkém požáru města v roce 1288 se jeho vývoj částečně změnil. Pozemky byly vytyčeny s ohledem na zděné stavby. Do roku 1326 se Elbląg rozkládal na ploše 15 ha a v 60. letech 20. století se již hledaly nové oblasti pro rozvoj.
Vykopávky ve starém městě Elbląg jsou docela výzvou. Obvykle průzkum dosahuje kolem 4 m, u latrín dokonce až 6 m. Vrstvy ze 14. a 13. století se nacházejí v úrovni kolem 1 m nad mořem. Podzemní voda notoricky zaplavuje prozkoumané povrchy. To vyžaduje téměř neustálé používání drenážních čerpadel. Po staletí byl nejstarší obraz historie města rozmazaný následnými stavebními projekty. Latríny, hlavní zdroj elblągských artefaktů, často ztěžují nebo znemožňují průzkum. V roce 2019 jsme našli 23 takových zařízení. Mezi Bednarskou a Studziennou 18-19 bylo až 8 latrín. Někdy zbývalo málo prostoru pro výzkum. V ulici Studzienna 16 na dvoře dlouhém 4,5 m byly dvě latríny. Na Bednářská 20 vč. z tohoto důvodu zbývá prozkoumat pouze 6 m².
Archeologický výzkum provedený v roce 2019 potvrdil, že tato část města byla jednou z prvních zastavěných oblastí. Tato hypotéza byla vyslovena v roce 2002 při výzkumu parcel na Bednárské 22 a 23. Tehdy byly nalezeny pozůstatky domu s prkennou podlahou a sklepem 2×2 m. Vzorky Dendro odebrané z dubových základů umožnily obnažit tato stavba pro první polovinu 13. století.
http://staremiastoelblag-mah.blogspot.com/2022/07/a-co-zostanie-po-twoim-domu-relikty.html?utm_source=feedburner&utm_medium=email
