Nikdy jsem o něm neslyšel, dříve bylo jasné proč, ale bylo na to už 30 let…
Když Společností národů, předchůdkyní současné Organizace spojených národů, zazněl 3. července 1936 výstřel z revolveru, Štefan Lux (48) věřil, že se mu podaří upozornit na německou nesnášenlivost vůči židovskému národu. Při mimořádném červencovém shromáždění – standardně totiž Společnost národů zasedala v září – proti sobě Lux namířil zbraň, zakřičel „Toto je poslední úder“ a střelil se do hrudníku. V aktovce měl připravené dopisy, které se měly dostat do rukou kýženým adresátům a jeho osobní tragédie měla změnit koloběh dějin. Tak si to aspoň rodák z Malacek představoval.
Lux byl novinář, spisovatel, filmový režisér a divadelní herec. Derniéra, kterou si naplánoval na „jeviště“ Společnosti národů, mu nevyšla tak, jak si představoval. Mylně věřil, že smrt jednoho novináře dokáže vyburcovat svět lhostejný k tehdejšímu narůstajícímu pronásledování Židů vedoucímu ke smrti milionů lidí a že se mu podaří vzbudit zájem zejména Británie a poškodit pověst Německa. Nepodařilo se mu to v roce 1936, ale dnes jeho tragický příběh získává na důležitosti.
