Příběh vojáka Igora Stravinského pro mne značí, že se pořád dovídám nové a nové věci, že si člověk nesmí nikdy myslet, že už vše ví. Myslel jsem si, že toto dílo je věnováno sovětským vojákům za Druhé války…tak jsem byl vyveden z trapného omylu, hudbě vůbec nerozumím, to jen aby bylo jasno. Všem se tedy omlouvám.
V roce 1918 dokončil balet Příběh vojáka (L’Histoire du soldat), za spolupráce se spisovatelem Charlesem Ramuzem. Opustil zásady „ruské orchestrální školy“ a použil jazzové prvky, hlavně v instrumentaci a rytmu, ačkoliv jazz do té doby nikdy neslyšel (znal ho jen z notového zápisu). Námětem je Afanasjevovya bajka o vojákovi, který prohraje své housle (duši) s čertem v kartách. Premiéra se konala v Ženevě, v důsledku tehdejší politické situace ve skromných podmínkách.
„Příběh vojáka znamená můj definitivní rozchod s ruskou orchestrální školou, ve které jsem byl odchován.“
Od roku 1910 žil Igor Stravinskij v zahraničí (Švýcarsko, Francie, USA). Aby také bylo jasno…