Další střípek k Titanicu…
Michel Navratil, odloučený od své manželky, se rozhodl utéct s jejich dvou – a čtyřletým synem a vzít je do Ameriky začít nový život. Koupil si lístky druhé třídy na Titanic a cestoval pod jménem Louis M. Hoffman.
Poté, co loď narazila do ledovce, Navrátil litoval hrozného překvapení, které jejich matku čekalo. Jeden z jeho synů, Michael J., si vzpomněl na poslední slova svého otce:
Mé dítě, až si pro tebe tvá matka přijde, jak jistě přijde, řekni jí, že jsem ji vroucně miloval a stále miluji. Řekněte jí, že jsem očekával, že nás bude následovat, abychom mohli všichni společně žít šťastně v míru a svobodě Nového světa.
Protože mladí chlapci mluvili pouze francouzsky a navíc cestovali pod cizím jménem bez vědomí matky, trvalo jí měsíc, než je našla. Čekali bezprizorně v New Yorku, dokud jejich matka neuviděla jejich fotku v novinách, a spěšně odpluli přes Atlantik, aby získali své syny.
Elizabeth Shutes, v té době 40ti letá, cestovala s rodinou, která ji zaměstnala jako vychovatelku. Poté, co loď narazila na ledovec, byla rychle uvedena na záchranný člun s dalšími omráčenými cestujícími. Nakonec byla zachráněna. Později popsala zážitek:
Naši muži nevěděli nic o postavení hvězd, sotva jak táhnout za jeden provaz. Brzy byla přes palubu dvě vesla. Ruce mužů byly příliš studené na to, aby se udržely… Pak se přes vodu přenesl ten hrozný nářek, křik těch topících se lidí. V uších jsem slyšel: „Je pryč, mládenci, veslujte jako čerti, nebo nás dostane ďábel.“
