Tedy u nás se říkalo nebo říká turkyně, ale to je jen drobné vada na kráse, že jste nevěděli, jak tento název vznikl? Já také ne a mnozí další také určitě ne, tak si z toho nic nedělejte…
Cesta kukuřice až na nás český stůl byla skutečně dlouhá. Její domovinou je střední a Jižní Amerika, kde byla a stále je kukuřice hlavní plodinou a základním kamenem stravy. Do Evropy ji v 16. století přivezli Španělé, kteří se tam vydávali na svá dobyvačná tažení. Do našich luhů a hájů se ale kukuřice rozhodně nedostala hned a rovnou z Ameriky, ze všeho nejdříve se objevila na polích v oblasti Středomoří a odtud ji pak Turkové přivezli na Balkán.
Během osmanských válek se pak tato žlutá plodina dostala i k nám do Království českého. Zde se jí okamžitě začalo říkat „turecká pšenice“, „turecké žito“ nebo „turecké obilí“, lidově pak jednoduše „turkyň“. Také dnešní označení „kukuřice“ má ale svůj možný původ v Turecku – turecky se totiž kukuřice nazývá „kokoroza“, což se kukuřici nápadně podobá. A není to jediná podoba – v chorvatštině se kukuřici říká kukuruz, v ukrajinštině „kukurúza“ a v polštině „kukurudza“.
