Omlouvám se za případně zkomolená jména, nejsem egyptolog…nerozumím tomu
Ahmose a Thutmose měli čtyři děti. Jejich děti byly dcery Hatšepsut a Nefrubity a synové Wadjmose a Amenmose. Bohužel se zdá, že pouze Hatšepsut přežila dětství. Její konečné manželství s nevlastním bratrem bylo mnohem pevnější jako jediná přežívající princezna z její rodiny.
Během svého manželství s Thutmose II porodila Hatšepsut pouze jedno dítě, dceru Neferure. Plán byl takový, že se Nefrure provdá za jejího nevlastního bratra Thutmose III. (syna Thutmose II. od konkubíny. Cítíte zde nějaký vzorec?).
Hatšepsut přijala titul „král“, když se v podstatě stala faraonem. Její dcera dostala v rámci rituálu titul „Boží manželka“. Kvůli nedostatku zmínky o Nefrure v pozdějších letech Hatšepsut ve funkci faraona, důkazy naznačují, že zemřela mladá, s největší pravděpodobností předtím, než se provdala za svého bratra.
Poté, co její manžel zemřel, Hatšepsut kolem sebe shromáždila své rádce. Byli mezi nimi dlouhověký Ahmose Pennekhbet a architekt Senenmut, z nichž poslední jmenovaný sehrál v její vládě obzvlášť významnou roli. Senenmut navrhl Hatšepsutin pohřební chrám v Deir el-Bahri, velkolepou stavbu. Také vyřezal svou vlastní podobiznu do několika tajných míst v kaplích jejího chrámu.
Senenmut měl obzvláště blízko ke královské rodině sloužící jako vychovatel princezny Neferure a byl zobrazen, jak ji objímá na jednom pomníku. Archeologové objevili několik desítek soch Senenmuta, hodně pro královského rádce. Postavil svůj vlastní chrám poblíž jejího.
O tom, zda Hatšepsut a Senenmut byli milenci nebo jen měli dobrý pracovní vztah, se vedou debaty. Jedno sexuální zobrazení (starověké graffitti) v Hatšepsutině chrámu může představovat pár středního koitu, ale je to jen domněnka.
Hatšepsut také ospravedlňovala svou vládu tím, že stavěla spoustu soch sebe sama jako faraona. Mezi její podoby často patřil kilt, čelenka a falešný faraonský vous. Zobrazovat se mužskými rysy bylo jedním ze způsobů, jak svým lidem připomenout podobnosti s jejím otcem, a tedy její právo být faraonem.
Přijala také královské tituly v mužské podobě, i když někdy používala ženská zájmena. Na jiných uměleckých podobiznách je její tělo jasně ženské, i když nosí doplňky typické pro faraona. Dokonce byla ukázána jako muž a žena zároveň, možná ztělesňující božskou dualitu.
Faraoni rádi stavěli monumenty – obelisky, chrámy bohů, své sochy – a Hatšepsut nebyla výjimkou. Na Amonovu počest postavila čtyři obří obelisky v chrámovém komplexu v Karnaku. Pokryla je elektrem (směs zlata a stříbra), aby odrážely sluneční paprsky, znázorněné v Amun.
Na jednom z obelisků je nápis, který lze číst dodnes. Slova, která ukazují, jak moc chtěla Hatšepsut otočit veřejné vnímání sebe sama:
Jednala jsem pro něj s upřímným srdcem, jako to dělá král pro každého boha…Ať nikdo, kdo to slyší, neříká, že se chlubí tím, co jsem řekla, ale raději řekni: ‚Jaká je ta, která je pravdomluvná, řekni to jejímu otci.“ Bůh to ve mně ví [jmenovitě] Amun, Pán trůnů dvou zemí…jsem v pravdě jeho dcera, která ho oslavuje.“
Děkuji Daniele Mičanové, za konzultaci…