Podsedek

Milan Přadka

Podsedek byl obyvatel vesnice, který stál mimo rámec těch vrstev poddaných, které užívali vesnické plužiny, pojaté do lánové soustavy. Ve většině případů byl podsedek vybaven kousky půdy, které tedy nepocházely z lánového vybavení vsi. Někdy ovšem mohli být i bez půdy (tedy bezzemci).

České slovo podsedek vzniklo překladem latinského subses a podobně je vytvořeno německé slovo Untersass. Později se v moravských zemských deskách (které jsou vedle půhonných knih a pozdějších urbářů hlavním zdrojem informací o podsedcích) objevuje ještě další latinské slovo stejného významu curticula.

Nejstarší listinný doklad slova podsedek najdeme v listině týkající se Přibyslavic u Třebíče z r. 1224, kde se uvádí, že místní farář má mít v Přibyslavicích 4 krčmy, 10 podsedků a jedno orání. 10 podsedků v tomto případě zřejmě znamenalo 10 faráři poddaných sedláků. Výraz subses/podsedek vyjadřoval tedy nejprve vztah osobní závislosti, tedy označoval poddaného, který měl svého pána, ať šlechtice nebo zeměpána, který ho v jeho právech omezoval a jemuž byl zavázán určitými povinnostmi.

Dalším významem slova podsedek je příslušník méně majetné vesnické vrstvy, tedy protiklad k sedlákům (láníkům). I s tímto významem se lze setkat již ve 13. století, např. r. 1268 koupil znojemský purkrabí od oslavanského kláštera ves Martinice, v níž bylo 32 lánů a 13 podsedků. V tomto případě se jednalo o menší usedlost, než byla usedlost lánová. V zápisech zemských desek se rozdíl mezi selskými usedlíky a podsedky jasně ukazuje, podsedci jsou zapsáni vždy až na druhém místě za lány, tedy se jedná o nižší společenskou vrstvu.

Podsedci patřívali k příslušenství drobných šlechtických majetků na Moravě především ve 2. polovině 14. století. Tak např. Oldřich ze Žaroušek dal r. 1382 věnem své ženě Jitce 8 podsedků a půl mlýna v Kožušicích, a půl svobodného dvoru v Žarouškách, protože druhou polovinu vlastnil bratr Jan, který pak r. 1415 koupil od Oldřichova syna Mikšíka 2 dvory o 3 plužinách a 8 podsedků v Žarouškách, a 3,5 lánu, polovinu mlýna a jeden podsedek v Kožušicích. Zřejmě si moravská drobná šlechta záměrně vydržovala jednoho nebo více podsedků (snad podle velikosti dvora), kteří jí obstarávali roboty k těmto dvorům. Vedle šlechty měli nějaké podsedky také rychtáři.

V období po husitských válkách, a především po válce česko-uherské v 60. – 70. letech 15. století se již objevuje nový a podrobnější pramen k podsedkům, kterým jsou urbáře. V nich jsou zmiňováni vedle podsedků také zahradníci, chalupníci či domkaři, nicméně podsedci stále tvořili nejvýznamnější vrstvu neselského obyvatelstva, která navíc rostla, takže v době předbělohorské už často tvořila téměř polovinu panství. Souviselo to zřejmě s rostoucím počtem obyvatel a nedostatkem půdy, kterou podsedci často získávali zabíráním pustých usedlostí či klučením tehdy neobdělané půdy. To ovšem nezměnilo nic na tom, že je vesnice stále nepočítala mezi starousedlíky, stále měla na paměti jejich původ, stále to byli jenom podsedci.

Po třicetileté válce se situace změnila a podsedků ubylo. Nejen kvůli válečným ztrátám, ale také proto, že někteří zchudli a začali být pojmenováni zahradníci či domkaři. Na druhou stranu jiní zabrali zpustlé selské grunty a povýšili tak do selského stavu. A počet podsedků klesal až do 20. let 18. století. Poté se situace zase obrátila a do r. 1820 stoupl jejich počet na pětinásobek. A tak si podsedci svou roli drobného usedlíka s výměrou od 2 do 20 měřic půdy udrželi až do r. 1848, kdy došlo ke zrušení jednotlivých panství, a tím vlastně k likvidaci středověkého feudálního systému u nás. Dnes už na podsedky můžeme narazit jen při procházce za vesnicí, pomístních jmen, která nám je připomínají, se na Moravě vyskytuje pořád více než 200.

Zdroj: MATĚJEK, F., Podsedek na Moravě. Obrázek z dějin poddanského lidu, Brno 1970.

Zobrazení: 17